Historie

Konopiště bylo postaveno na konci 13. století jako hrad s fortifikačními (=obrannými) prvky ale i s prvky vyspělých francouzských pevností, takzvaných kastelů. V této době zde vznikly pouze zahradní úpravy opevňovacích valů obklopujících hrad. V renesančním období byl původní charakter pevnosti oslaben také tím, že byly zřízeny zahrady na valech kolem hradu. Dnes se neví, zda zahrady byly zřízeny pro estetickou či praktickou funkci.

Dorota Hodějovská z Hodějova, která hrad kupuje do svého vlastnictví roku 1602, se zasloužila přestavbu ze středověkého hradu na renesanční sídlo. Z této doby však nejsou žádné zprávy, které by popsaly, jak vypadalo okolí zámku. Pravděpodobně Hodějovští zahrady rozšířili, a na holém hradním vrchu vysázeli štěpnice.

Roku 1716 zámek kupuje Jan Josef z Vrtby. V této době stál pod zámkem zahradní domek (na místě, kde dnes stojí skleník). Mezi domkem a zámek byla štěpnice, která též zasahovala až na nynější Růžovou zahradu. Uprostřed štěpnice byl rybníček, ze kterého vedla strouha do zámeckého pivovaru. Od roku 1725 probíhaly na zámku velké změny. Největší změnou bylo přesunutí hlavního vstupu (brány) do zámku ze západní na východní stranu. Na hlavní příjezdové cesty k čestné barokní bráně, dal vybudovat zahradní terasu. Na rovinné ploše v dolině po východní straně byla zřízena barokní zahrada (zasahovala i na dnešní Růžovou zahradu), o které se však neví, jak vypadala. V přestavbách okolí pokračovali a další následníci z rodu Vrtbů.

V roce 1772 (za doby, kdy byla poručnicí zámku O’Kellyová) byly odstraněny zbytky valů a vše, co připomínalo středověk. O’Kellyová tyto práce organizovala pro zaměstnání poddaných v době hladu. Roku 1775 vypukla vzpoura sedlák a vrchní hejtman panství nechal do sedláků střílet. Jako projev lítosti nad smrtí zastřelených sedláků nechala hraběnka O’Kellyová postavit u křižovatky hlavní příjezdové cesty a cesty vedoucí k dolní (nyní Růžové) zahradě Křížovou cestu s Kalvárií.

Zámek roku 1887 opět změnil majitele. Stal se jím poslední vlastník arcivévoda František Ferdinand d’Este. Na zámek ho přilákal rozlehlý a bohatý honební revír.

(František Ferdinand byl vášnivým lovcem- střelil téměř 274.889 kusů zvěře.) Úpravy začaly demolicemi hospodářských a jiných užitkových budov, dále pak také cukrovaru, lihovaru a pivovaru. Zdemolovány také byly domy a také škola, která byla přenesena do Chlístova. Pozemky, které patřili sedlákům a benešovské obci, odkoupil a nechal je připojit k parku. Plány parku vypracovali vídeňský zahradník Karl Mössmer a pražský zahradník Rozínek. Vzácné květiny a domácí i cizokrajné dřeviny byly dovezeny na Konopiště ze školkařských závodů v Rakousku a Duryňsku (zejména ze Sonderhausenu). 1898 byla na místě barokní okrasné zahrady založena Růžová zahrada, při jejíž severní straně byly vybudovány velké skleníky pro vzácné teplomilné rostliny. O několik let později bylo připojeno alpinum okrasným rybníčkem, který vznikl posunutím někdejšího pramenitého rybníčku u štěpnice ze 17. století. František Ferdinand dostal dědictvím od svého strýce z Modeny mnoho cenných věcí. Mnoho soch přivezl ze zámků, které též získal dědictvím.  Sochy jsou rozprostřeny po celém parku.

Za II. světové války byl v Konopišti umístěn hlavní štáb jednotek SS.

Přestavby a úpravy konopišťského zámeckého parku končí sarajevským atentátem, kdy František Ferdinand se svou chotí Sofií Chotkovou umírá. Výsledkem všech zásahů je jeden z největších, nejkrásnějších a botanicky nejhodnotnějších parků v Čechách i v Evropě.